Zajímavosti o kamenech » JISKŘIVEC
Zkřemenělé dřevo je historickým zápisem pradávných událostí. Jeho stáří se odhaduje na cca 250 milionů let, vyskytovalo se v prvohorách až druhohorách. Díky petrifikaci se dřevo odumřelého stromu mohlo zachovat do dnešních časů. V tomto procesu bylo prostupováno kyselinou křemičitou, která postupně prosákla letokruhy i jednotlivými buňkami, zpevnila je a uchovala, takže zkřemenělé dřevo je věrným obrazem původního stromu. V nerostné říši se něčemu takovému říká fytomorfóza - kámen přijímá 
tvar rostlinného zbytku. Díky takovému procesu lze výborně dávné rostliny studovat, na výbrusech jsou mnohdy viditelné jednotlivé buňky. Podle letokruhů lze usuzovat na podnebí, v němž strom rostl. Odborník z takového kusu dovede vyvodit velmi mnoho.
Kyselina křemičitá mohla ztuhnout buď v podobě opálu, chalcedonu nebo jako křemen. Takže se můžeme setkat s opálovým, achátovým, jaspisovým nebo křemenným dřevem. Jednou z možností je takzvaný jiskřivec - v tomto případě je prokřemenělé dřevo porostlé drobnými krystalky záhnědy, které ve světle jiskří. Vypadá to velmi hezky, obvykle na první pohled rozeznáme tvary dřeva, které vypadají jako pocukrované nebo nějak slavnostně ozdobené. Napadne nás hned, že tenhle kámen vůbec žádnou úpravu nevyžaduje, že je jako takový krásný až až. A samozřejmě je nejkrásnější osvětlený, vypadá podle mě jako takový skřítkovský diamantový poklad, až zázračný.
Prokřemenělá dřeva mohou být různě zbarvena, což je dáno tím, jaké pigmenty byly v křemičitém gelu obsaženy, nejčastěji to jsou odstíny hnědé, černá, ale také červená nebo žlutá, bílá, šedá i zelená. Nejkrásnějším prvkem je uchovaná struktura dřeva, na rozříznutém a naleštěném zkamenělém kmeni jsou krásně viditelné letokruhy, suky, často je dobře patrná chybějící ztrouchnivělá část. Protože zkamenělý kmen může mít i dost velký průměr, je možné z tohoto materiálu vyrobit třeba desku na stolek.
Hodí se jako pohledový kámen, na oltář, k magii, v ruce je také příjemný, drsný povrch evokuje pocit tepla. Pokud si ho někam postavíte, určitě nasvítit, nebo poblíž zapálit svíčku, pak je to to pravé. Nenamáhat v tahu nebo tlaku, nezatěžovat a nevystavovat úderům. Pokud jde o dobíjení … ideální je měsíční svit. Vodu moc nedoporučují, ani sůl, protože kámen je silně porézní, takže voda se dostane snadno dovnitř a nevyschne jen tak - kdybyste takový kámen máčeli, asi na kráse ztratí. Slunce mu v rozumné míře neškodí, ale kámen by měl být suchý, určitě ne ho namočit a sušit na teple – ono vám to může připadat jako zvláštní, ale něco takového je v přírodě přirozené, je to jeden z procesů, který probíhá při zvětrávání. Ohlazený kámen je něco jiného, tam je povrch velmi odolný vůči vlivům vody, tepla a vzduchu, ale surový přírodní kámen reaguje snadno.
Fosilizovaná dřeva se v různé podobě vyskytují po celém světě, u nás třeba na Šumavě, nebo v Podkrkonoší, jiskřívec se vyskytuje v Kaznějově u Plzně.
Na obrázku Jiskřivec – Kaznějov u Plzně velikost 7x4,5cm
Jednak je to krásný jiskřivec – takže jiskří, drobné krystalky záhnědy odráží házejí světýlka. Protože je celý prorostlý, tak se při pohybu světélka po kameni přelévají. A k tomu je vysloveně krásný tvarově, působí docela archaicky a tajemně. Na dotek je drsný, vidíte zřetelná dřevěná vlákna, která pravděpodobně částečně ztrouchnivěla a dřevo už se začalo rozpadat. V té fázi prokřemenělo. Tím došlo k tomu, že zlomky byly zpevněné a drží pohromadě. Na vzorku vidíme dvě mírně odlišné části – vnější, více pokrytou krystalky záhnědy a vnitřní, která je „pocukrovaná“ méně. Když si vezmeme lupu, je důvod jasný. Vnitřní část tolik neztrouchnivěla, je kompaktnější, zatímco vnější část je rozpadlejší, mezi dřevěnými vlákny bylo víc místa a prosakující křemitý gel měl dostatek prostoru ke krystalizaci. Kámen jasně připomíná trouchnivějící kmen, je to hezká názorná ukázka.
Kámen je focený při velkém a malém zvětšení, u velkého je dost problém zaostřit fotografii, už milimetr se jeví jako obrovský rozdíl. Nicméně když máte možnost pozorovat sami, vidíte krystalky naprosto jasně. Co z toho vyšlo tady, posuďte sami, je to spíš proto, abyste zjistili, nač se můžete na kameni dívat, profesionální fotografie to ještě nejsou. A pokud to někoho zajímá, určitě si v tom najde své.
Jiskřivec je nejkrásnější v surovém stavu. Nebývá výrazně barevný a krystalky záhnědy na povrchu původní barvu překrývají. Obvykle působí jako šedohnědý, nebo šedorůžový, může být i tmavší. Pro krásné čarodějky - vypadá trochu jako vy, když se zkrášlíte glittrem.
Autor článku: Dana Sklenářová