Zajímavosti o kamenech » AMONITY
Amonity
/tedy ty- neživotné nerosty/ znali už starověcí učenci a i když nevěděli přesně, jak něco takového mohlo vzniknout, považovali spirálovitě stočené kameny za mocné, podivuhodné a posvátné. Připomínaly stočeného hada, labyrint, nebo ozdobu boha Amona a podle toho dostaly i svůj název. Jedna z pionýrských „vědeckých“ teorií byla skutečně šalamounská – zkameněliny podle ní vznikly jako hříčky přírody. Pravda je, že souvislost horniny s živými organismy byla dost obtížně vysvětlitelná, pro jednotlivce možná nikoli, ale společnost jako celek něco takového nebyla dlouho schopna akceptovat.
Amoniti
/tedy ti, pradávní živočichové/ (Ammonoidea) obývali světová moře celkově 350 milionů let a zejména v druhohorách byli velmi rozšíření. Patřili mezi hlavonožce, jejich nejvýraznějším znakem je schránka z aragonitu - uhličitanu vápenatého, rozdělená příčkami na komůrky. Amonity řadíme mezi vůdčí zkameněliny, což znamená, že jejich výskyt v hornině určuje dobu, kdy se hornina utvářela - jsou tedy významným ukazatelem pro archeology a geology. V době svého života byli významným článkem potravního řetězce, na jídelníčku je měli například mosasauři. Pravděpodobně vymřeli ve stejné době jako dinosauři, tedy na konci druhohor, ale podle některých výzkumů se zdá, že snad přežívali ještě v třetihorách. Jejich dnešním příbuzným, dost podobným, je loděnka /Nautilus/. A také dohledatelným na internetu. :)
Pokud jde o velikost - schránky mohly podle odhadů být až třímetrové. Možné to je, leckteří dávní živočichové svou velikostí udivují. Její důvody dosud přesně neznáme, nejspíš jich bylo víc, roli mohla hrát například tehdejší atmosféra, nebo odlišná gravitace. Pravda je, že aby tak veliká schránka fosilizovala, uchovala se a byla nalezena vcelku, muselo by jít o souhru mnoha okolností. Ale do značné míry lze usoudit na velikost živočicha i podle pouhých zbytků. Za obvyklou se považuje velikost od několika centimetrů do několika decimetrů, největší nález měřil na výšku 2,3m.
Amonit sám vznikl tak, že po smrti živočicha schránka klesla ke dnu a postupem času fosilizovala. Podle podmínek mohla zvápenatět, zkřemenět, ale můžeme se setkat i s pyritizovanými amonity.
Zvápenatělé schránky živočichů nejsou příliš vzhledově atraktivní, ale křemenný amonit patří k nejkrásnějším kamenům. Na jeho průřezu můžeme vidět prokřemeněním uchované přepážky a zároveň sledovat dobře pozorovatelné procesy, k nimž při fosilizaci docházelo. Schránka může být částečně podrcena, úplně nebo zčásti nahrazena minerálem, jednotlivé přepážky může více či méně vyplňovat křemen v různých modifikacích, tj jako opál, chalcedon nebo krystalovaný. Drobné krystalky mohou narůst dovnitř, takže přepážky jsou vlastně miniaturními geodami. To je dobře viditelné zejména u větších kousků, které bývají cenově dost náročné.
Uvádím to hlavně proto, abyste věděli, nač se můžete u amonitů dívat, protože poznat kámen a pochopit jeho historii je velmi obohacující a umožňuje pracovat s ním mnohem efektivněji. Někteří lidé jsou toho názoru, že věda je jedno a magie druhé, že by se to nemělo moc míchat, řídí se spíš intuicí a hmotné poznatky považují za rušivé. Podle mého názoru nelze skutečnost rozdělit na vědecké a intuitivní, vnější a vnitřní, protože celek jako takový vždycky obsahuje obě složky. Vývoj kamene tak, jak se odehrál, neruší jeho energetický nebo, chcete-lim duchovní charakter, naopak utvářel ho a umocňuje. Poznání vede k tomu, že kamenu rozumíte lépe.
Jedněmi z nejobdivovanějších jsou pyritizované amonitové schránky - často se v nich kombinuje kovový lesk s původní zachovanou perletí, takže je to skutečný estetický unikát. Nevyskytují se tak často a bývají znatelně dražší, než zkřemenělé, musíte na něj narazit, obvykle je nabízejí k prodeji jednotlivci, kteří za kameny osobně cestují, nikoli běžné obchody.
Fosilie všeho druhu v pojetí mystika reprezentují čas, věčnost - tedy to co bylo, je a bude. Spirála představuje vývoj, cestu, po níž lze vstoupit do oblastí vyššího vědomí. proto se amonity spojují s vyššími čakrami a využívají při meditacích a obřadech. Fosilie byly spojovány i s dlouhověkostí, dnes se užívají k astrálnímu cestování časem, jako spojnice s minulostí, když chceme evokovat moudrosti dávných obyvatel této planety, nebo proniknout do minulých životů. Pokud jde o jejich vztah k budoucnosti - jaksi vyplývá z toho, že přetrvaly až dodnes. A zřejmě přetrvají i člověka jako takového.
Šamani je používali jako kameny síly, různým typům se připisovaly, obvykle na základě tvaru, konkrétní magické schopnosti. Pravda je, že i racionálního člověka naplní takový kámen respektem. Je to přece jen živý tvor, který už tu jednou byl, v tom je nám podobný. A tak nás v té souvislosti napadne, zda i po nás zůstane něco tak krásného a obdivuhodného.
Rozříznuté a leštěné amonity se dávají pro štěstí do peněženky, barvou i tvarem mnohdy připomínají zlaté mince.
Nejznámějšími nalezišti jsou Maroko a Madagaskar, najdeme je ale i v České republice.
Popis jednotlivých amonitů v nabídce
Amonit Bx a By pár – 2,5x2cm
Madagaskar
Na silnější části jsou viditelné dobře zachované komůrky, vše je vyplněné zlatavě zbarveným křemenem, jedna komůrka je zřetelně červená. Červenou barvu způsobuje příměs oxidů železa, což může být pyrit nebo hematit. Příměs znamená, že netvoří s křemitým gelem jednu sloučeninu a že její částečky jsou různě rozmístěné. Při velkém zvětšení bychom možná viděli, že tyto příměsi vypadají jako drobné tečky v křemičitém gelu. Jsou maličké, jejich hustota vytváří různé odstíny červené.
Střed schránky nejmenší, je silně podrcený a křemitá hmota se nedostala do všech škvírek, při zvětšení jsou prostůrky viditelné jasně. Na snímcích z mikroskopu vidíte zřetelně, jak podrcenou schránku prostoupil a zpevnil křemičitý gel, v tomto případě je dobře průhledný. Díky tomu jevu můžete částečně nahlédnout do prostoru kamene.
Na rubové, neupravené straně, je pastelový perleťový lesk v odstínech zlaté, růžové a zelené. Schránka je kompaktní, nepatrně vroubkovaná. Pokud kámen budete nosit a vrstvičku matečné horniny ohladíte, může přibýt perletě.
Amonit A – 2,5x2cm
Madagaskar
Tady byla rozdrcená vnější část schránky vyplněna drobnými zrníčky šedého až bělavého minerálu, pravděpodobně se usadila na dně a zaplnil ji nános jemného písku. Co je to přesně se dá zjistit jen chemicky ze vzorku. Možná existuje někdo někdo, kdo o tom něco ví, ale v dostupných pramenech se mi takové informace najít nepodařilo. Vnitřní část schránky je vyplněna průhledným zlatavým gelem, skrze který se dají vidět zbytky přepážek. Podrcený střed je opět šedý. Perleťový lesk na surové straně je nafialovělý. Schránka je členitá, výrazně plasticky vlnkovaná. Pokud kámen budete nosit a vrstvičku matečné horniny ohladíte, může přibýt perletě.
Amonit C – 3x2,5cm
Madagaskar
Některé komůrky si uchovaly původní tvar, při fosilizaci byla zřejmě zatížena více jedna polovina schránky, jemný střed zůstal do značné míry zachován. Výplň je zlatavá, průhledná, takže vidíme dovnitř kamene a při zvětšení mžete obdivovat krajkovité a závojovité útržky – zřejmě původních přepážek. Zajímavá je vrchní strana amonita, hladká, tmavá s náběhy růžového a zeleného perleťového lesku. Pokud kámen budete nosit a vrstvičku matečné horniny ohladíte, může přibýt perletě.
Amonit D – 3x2,5cm 
Madagaskar
Tmavší amonit, výplň je zlatě skořicová, i přes tmavý odstín ale dobře průhledná, takže se dá vidět dovnitř. Úlomky přepážek jsou díky svému původnímu kontrastnímu zbarvení ve skořicovém křemeni dobře viditelné, dá se vypozorovat i zvláštní spirálovitý směr deformace, Mohlo to vzniknout tak, že schránkou se prohnal silný proud vody – ale to se jen dohaduji. Střed je podrcený, vyplněný usazeninami, nejspíš nánosem jemného písku, který byl nakonec zpevněn křemenem.
Také vnější část je neobvyklá, hladká, jemně zvlněně vroubkovaná, nánosem mateřské horniny perleť neprosvítá – což se může změnit, pokud kámen budete nosit a vrstvičku matečné horniny ohladíte.
Amonit E – 3,1x2,6cm
Madagaskar
Má zřejmě divokou minulost. Některé komůrky si výborně podržely tvar, jiné naopak vymizely úplně a prostor plný zlomků vyplnil zlatavý křemitý gel. Výplň jednotlivých komůrek je zbarvená různě, světlá nebo tmavá hnědá, místy také bezbarvý chalcedon. Toto bývá způsobeno tím, že v různých fázích vývoje měl stavební materiál různé složení. Pokud je kámen jednotně zbarvený, je vývoj naopak poklidný, podmínky se příliš nemění. Střed je zřetelný, místy jsou viditelné jen částečně vyplněné komůrky, dutinky, zevnitř porostlé krystalky, ale skutečně velmi maličkými, okem je nevidíte, pod lupou byste mohli pozorovat drsný povrch. Může to být krystalovaný křemen, ale také kalcit, který někdy křemen doprovází, porůstá ho na povrchu.
Vnější strana amonita je hladká, částečně ještě z mateřskou horninou, perleťový náběh je světlejší, spíš do růžova. Pokud kámen budete nosit a vrstvičku matečné horniny ohladíte, může přibýt perletě.
Autor článku: Dana Sklenářová