BABSKÉ RADY » Porucha termoregulace
Jste zimomřiví? Jak začne trochu pofukovat podzimní studený vítr, už se musíte pořádně obléknout? Jen vás to ofoukne, už kýcháte, bolí hlava a začíná škrábat v krku? A co otužování? Pěkně studenou vodou po ránu, rozcvička při otevřeném okně, za nějaký čas si tělo zvykne, jeho imunita se zvýší a vy si nebudete připadat jako třasořitka.
Možná jste o tom nejen přemýšleli, ale také vyzkoušeli. A zjistili jste, že máte slabou vůli či co, prostě celý tenhle krásný plán rychle začal a stejně rychle skončil. Sice jste se snažili ze všech sil, ale prostě jste to nedokázali. Mám pro vás dobrou zprávu. Nemusí to být vůbec slabá vůle, ale přirozené nastavení vašeho organismu. S otužováním to totiž není tak, že by bylo vhodné pro všechny lidi stejně bez rozdílu.
Co se vlastně děje při otužování? Zvykáte svůj organismus na to, že při chladu si automaticky vytvoří sám dostatek potřebné teploty. Zima je vám proto, že ten dostatek teploty vytvořit neumí. Slovo termoregulace označuje proces, kdy tělo svou teplotu nějak řídí - a to nemusí každé tělo umět stejně. Horší termoregulace není nemoc, je to spíš slabina, ale potíže způsobuje. Je dobré vědět, v čem je zakopaný pes a nedělat to, co u vás určitě úspěch mít nebude.
Jak poznáte, že vaše termoregulace není optimální? Můžete mít často studené nohy a ruce, pokud se do vás dá zima, je vám to velmi nepříjemné, rychle vás začne bolet hlava, záda, klouby, rychle nastydnete. A stačí průvan, abyste se rozklepali. Dáte si horkou kávu abyste se zahřáli, za chvíli máte mokré podpaží a je vám ještě větší zima. Naopak vám dělá dobře suché teplo, infračervené záření a rádi se mu vystavujete.
Co se přitom děje ve vašem organismu? Tělo se chová podle zásady - když cítím zimu, tak chladnu, když cítím teplo, ohřívám se. Na rodíl od otužilce - pokud jeho tělo cítí zimu, začíná vytvářet teplotu, aby se udrželo v optimu a když cítí teplo, snáze se potí celým tělem. Když se chce člověk s přirozeně fungující termoregulací otužovat, vlastně jen trénuje, aby organismus reagoval tak jak je zvyklý, jen na vyšší teplotní rozpětí. Za to, když to chce udělat člověk s poruchou termoregulace, musí nejdřív tělo naučit tu přirozenou regulující schopnost. A to může být hodně těžké.
Řekla bych, že jde o dědičné dispozice a částečně to souvisí s tělesnou váhou. Moje statnější sestra je po matce, obě mohou v zimě v létě bez čepice ven. Já jsem po otci, který vždycky pečlivě utěsňoval rukávy a límec, aby mu tam nenafoukalo. S kondicí ani fyzickou výkonností to nesouvisí. Vadilo mi to hodně a otužovat jsem se začínala mnohokrát, ale vydržet se to dalo tak ještě v létě. Ostatní roční období jsem rezignovaně zateplovala a utěsňovala. Organismus si poručit nedal.
To vše až do chvíle, kdy jsem vyvrtala v jakési starodávné lékařské úvaze tenhle recept:
Při potížích, jako jsou mé, je otužování potřeba - ale pozor, nikoli vodou! Nejlépe takto - ráno po probuzení v chladné místnosti, čímž se nemyslí otevřené okno v zimě, ale dejme tomu vyvětráno - vydrbat tělo nasucho, nejlépe kartáčem a rozhýbat ho. Jen jsem to vyzkoušela, zalíbilo se mi to. Nepotřebovala jsem žádnou vůli k tomu, abych to denně dělala, tělo se prostě zatetelilo blahem, protože jsem zvolila správnou metodu. Po delší době - tak asi po roce - se termoregulace skutečně začala pomaličku, ale trvale rozhýbávat a postupem času mnoho drobných nepříjemností ustoupilo samo od sebe. Celá procedura trvá tak dvě minuty, rozproudí krev a povzbudí, čas to nezabere, investice, nulová a kromě kýžené otužilosti po roce uvidíte i zlepšení stavu pokožky.
V čem spočívá účinek? Když tělo vystavíte studené vodě, dáte mu jednoznačný pokyn. A ono reaguje - pokud to umí, zahřeje se, pokud ne, chladne. Když ho vystavíte chladnému vzduchu a následně prohřejete masáží nasucho, sdělíte mu toto - když jsi vystaveno chladnému vzduchu, je ti zima - ale podívej, jak je to pěkné, když se následně zahřeješ, určitě lepší, než chladnout až do migrény nebo zánětu dutin. Tělo se zamyslí a akceptuje, stačí vydržet. Protože migrény a rýmy tělo v zásadě nerado, stejně jako vy.
Autor článku: Dana Sklenářová