BABSKÉ RADY » Bolestivá menstruace
Marjánka na bolestivou menstruaci
Tou Marjánkou samozřejmě nemyslím marihuanu, ale koření, jaké máme všichni v kuchyni - to jest úplně obyčejnou MAJORÁNKU.
Hodně žen mi dá jistě za pravdu, když řeknu, že tak běžná věc, kterou každý měsíc jsme nuceny prožít, může být provázena hroznými bolestmi, křečemi, i zvracením. Já sama jsem to zažívala jako mladá holka pravidelně každý měsíc. Křeče v podbřišku, bolest v bedrech, den až dva jsem trávila v posteli a chodila v předklonu. Vždy to začalo prakticky z minuty na minutu. Jedna má kamarádka, nechápala, co jí to říkám, že mi nemůže být tak zle. Ona to měla tak, že ani nevěděla, že se něco děje - to jsem zase nechápala já. Jednou byla u mne a když viděla během jedné hodiny, co to se mnou provedlo, teprve pak pochopila, co to je, když jsem jí řekla, že mi bylo zle a nemohla jsem proto do školy.
Tak jsem to měla až do doby zhruba dvaceti let. Zvykla jsem si. Nejhorší ale na tom bylo, že na to nezabíraly prášky. Vlastně zabíraly, ale vzhledem k tomu, že byly návykové, bylo třeba čím dále větší dávka. Začala sem na čtvrt tabletce a ve dvaceti letech jsem si uvědomila, že jsem spolkla tři tablety asi po půl hodině za sebou, zle mi bylo stále stejně, jen jsem byla jako přiopilá a ospalá, ale křeče stále stejně silné. Tak jsem prášky zahodila a řešila to tak, že jsem vždy zalezla do vany a horkou sprchou si hřála břicho a záda, aby to povolilo. Pokud to čte nějaký lékař, asi si řekne: ''Ježíšmarjá, holka pitomá, vždyť mohla klidně vykrváceẗ́!'' Jo je to tak, vím, že tam bylo velké riziko, ale stát se feťákem taky nic moc.
Zlom začal až když jsem se vdala a nějaký čas si vzala ještě vedlejší práci, abychom měli více peněz. V té vedlejší práci byla jedna paní (pro mne tenkrát bába - bylo jí už k padesátce, jako mně teď) a ta mi moc pomohla. Když jsem jednou přišla do práce a ona mne viděla, jak vypadám - zelená jak sedma, chůze v předklonu, zeptala se mě, co mi je. Já jí to řekla, ona mě rovnou vyhodila domů a řekla, že se nic nestane, když kanceláře jeden den nebudou uklizeny a abych si doma místo horké sprchy uvařila marjánku (tím samozřejmě nemyslela konopí, ale koření majoránka), vypila to a že mi bude dobře.
A protože, jak je známo, tonoucí se stébla chytá, jsem jí poslechla a od té doby jsem měla vždy dostatečnou zásobu marjánky v kuchyni.
Jak na to:
jednu vrchovatou lžíci majoránky zalijete čtvrt litrem vařící vody a necháte patnáct minut vylouhovat - klasika. Vypijete a do dvaceti minut máte pokoj, myslím, že se tím nemůžete předávkovat a nemusíte zvyšovat dávky - není návyková. A mimochodem je to voňavý čaj, pije se docela dobře, ani není nutné čaj sladit.
Každá žena, které jsem to poradila (a že jich už bylo), si pochvalovala, jak dobře to funguje. Vždyť přeci není nutné do sebe cpát chemické léky, když to jde takto.